Pro všechny, které od reality odděluje vysoká zeď. Nikdy jsem si nedával předsevzetí. Nikdy jsem nemusel plnit předsevzetí. Ale letos je vše jinak. Stojím na prahu své nové dekády, stojím nad propastí zašlých let. Co se stane teď? Budu se utápět v anaforách minulých obrazů. O neviditelných gejzírech řeřavého magmatu. O pretenzích na legovanou naději.

Chci pít jenom proto, abych pak mohla všechno vyzvracet. A mít na chvíli alespoň. Ale všechno bych tím zase zkazila,. Stačí, že do sebe liju kafe. A zabodávám starý rezavý nůžky,. Jako bych na to už nebyla dost stará. A pak tu sedim nahá v rozepnutý pánský mikině,. Poslouchám Joy Division a říkám si,. Proč to kurva dělám,. Proč radši nejdu spát,. Že kdyby tu teď někdo byl a vyfotil mě,. Tak by to vypadalo fakt dobře,.

Až umřeme, staneme se květinami. Ve dne budeme lidem pro radost a v noci budeme sami. Dnes se tváří překrásně,. Když je třeba, - nekvetou. Ještě to byla rovná, spořádaná a voňavá. No, raději přestanu spoilerovat, jinak by se následujícími řádky a fotkami nikdo neprokousal. Jen krátce načrtnu, co vás čeká; n.

Už zase píšu dopis, který nikdy neodešlu. Dopisy, které nikdy neodešlu. Ahoj, jak se máš? Ahoj, jak se máš? Ahoj, jak se máš? Abys mohl odejít i ty. Což ovšem neznamená, že bych tě zrovna teď nepotřebovala. Abys mě rozesmál, uklidnil, abys nebyl jenom vzpomínkou. Možná už jsme doopravdy dohráli svoji roli v představení s názvem. Ale stejně, kdyby něco, kdybys potřeboval půjčit kytaru nebo tak, jsem tady. No a teď sedím už na poteli,.