Pevnost Tisíce životů zela už několik měsíců prázdnotou, až dnes ticho opět narušily kroky. Ariven procházela chodbami, vnímala vůni moře, když prošla kolem komnaty patřící Eloraninu Nadechnutí, stejně jako chlad Ledové princezny, která ji ovšem bude následovat, až odsud odejde. A s tím se vydala pryč, zpět ke svému starému domovu.

Knihovnice o knížkách, vážně i nevážně. Všechno je jednou poprvé aneb ještě jsem se nezbláznila. Prázdniny se už přehouply do své druhé poloviny a já trávím zaslouženou dovolenou se svými dětmi na chalupě. Když jsem se dozvěděla, že nakladatelství Grada.

Jako mrňous jsem filmový Nekonečný příběh nadevšecko zbožňovala. Dokonce jsem si hrávala na to, že mám vlastního Falca a občas jsem se v nějakém zrcadle snažila zahlédnout skutečný odraz sebe sama. Když jsem četla nějakou fakt dobrou knížku, doufala jsem, že se na jejím konci propadnu do příběhu a každému svému náhrdelníku jsem hrdě přezdívala auryn. Říkala jsem si, že vá.

Od Borise Viana je klasika. Příběh, který mi pořád nějak unikal, až se ke mě konečně dostal v podobě audioknihy. Během září jsem s ním strávila celkem 6 hodin a 31 minut, většinou při mých cestách do Prahy a z Prahy, a o tom, jak jsem si je užila, si můžete přečíst v dnešní recenzi.