Nic žúžovýho bez diagnozy, natož s ní. Kdesi zaslechl cosi o souvislosti známek a přijímacích zkoušek. Ovšem hned v září vyfasoval dvě pětky.

Ze kterého se dívá česká holka. Mňau mňau, moc všechny zdravím! Jak jste se měli? Pamatujete si ještě na mě? Jsem kočka Georgina. Stejně tak jako Lůca, která má tenhle blog opuštěnější než zajíček ve své jamce sám. V našem bytě samozřejmě vládnu já. Lůca je zrovna v kuchyni, tak půjdu udělat hladové oči. To funguje skvěle! Jenže o.

Ondinina vnučka Céline pracuje jako maskérka v Hollywoodu a její kariéra se úspěšně rozjíždí. Na Vánoce přijíždí za svou matkou do New Yorku. Dozvídá se od ní o babičce a Picassovi. Je možné, že Ondine vlastnila jeden z Mistrových obrazů. Céline se vydává po stopách babičky přímo do čarovné Provence, aby rozluštila rodinné tajemství, našla dědictví a možná i sama sebe. Román Vařila jsem pro Picassa. Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora.

Loni jsme Velikonoce oslavili v Čechách, letos jsem zůstali doma v Luxu a ctili spíš francouzské tradice. I když pomlázka ani obarvená vajíčka nám na stole nemohla chybět. Ale na Velikonoční pondělí na něj skoro zapomněl. Ale jsou i dobrá období. Nejhorší na tom celém je, že cítím, jak všechno visí jen na mém vnitřním klidu.

Vysypala jsem na stůl vedle stavu koš vypraného bílého. Sundala ze šňůry právě doschlé barevné. Napnula jsem osnovu, utkala kousek na její srovnání, proužek z tričkoviny pro snažší odstřižení hotového někdy za dva, tři, deset, moc dní. Na cukr, na .

Vše, co chcete vědět o Řecku. Dobře A co za švagra? Za toho ne, ten mě už delší dobu pěkně štve. Ano, soused je nemocný, ale minule mě ošidil na olivách, škrtám. Ano, Angeliki a děti, to je jasné. Ještě někdo? Po chvilce se seznam zaplnil, muž ukončil hovor, složil lísteček, zapálil svíčku, pokřižoval se a šel dále po svých. Objevovat se dá téměř donekonečna, i na tak malém místě, jakým náš ostrůvek je.

Můj blog, můj svět, můj virtuální domov. Přejít k hlavnímu obsahu webu. Přejít k obsahu postranního panelu. Rovnou vám napíšu, že na fotky tentokrát rezignuju. Pozítří by totiž měla odjet Bibina na pár dní s babičkou na prázdniny, takže to udělám pak najednou u PC. Jednou do Metropole na sraz s Marcelou, jednou jen s Vikim na kafe za lucouskem.

Dívat se na Perseidy je způsob, jak být šťastnější. Těším se, že dnes okolo půlnoci vyrazím někam, kde výhled na oblohu neruší městský světelný smog. Položím se do trávy a budu se dívat Hvězdy prý mají padat až sedmdesátkrát za hodinu. Zážitek, který v nás vyvolá úžas, zároveň vzbuzuje pocit, že trvá déle než běžné každodenní zkušenosti, a zanechává hlubší vzpomínku. A pomáhá nám dívat se na věci z jiného úhlu než obvykle.

Pravidelní čtenáři asi posledních pár týdnů tápou. Ve třinácti jsem měla o svém budoucím povolání jasno.